Historie Kuby, 2. část

S převratem v roce 1952 zřídil Fulgencio Batista vojenskou diktaturu, která byla podporována Spojenými státy americkými, protože se obrátila proti komunismu. Při svém prvním pokusu o převrat zaútočil roku 1953 Fidel Castro na kasárny Moncada ve městě Santiago de Cuba, ale byl zajat. Po všeobecné prezidentské amnestii odcestoval Castro do Mexika, kde zorganizoval revoluci.

Vrátil se zpět v listopadu 1956 s 82 bojovníky, včetně Che Guevary, na lodi jménem Granma a 1.1. 1959 se mu podařilo chopit se moci. Během dalších několika let se Fidel Castro stále více přibližoval ke komunistického bloku, ačkoli jeho převzetí moci nebylo v žádném případě čistě komunistickou revolucí. Díky tomuto přístupu, a také protože na Kubě v roce 1962 byly instalovány sovětské jaderné rakety, došlo ke kubánské krizi. USA s tímto státem přerušily veškerý kontakt a vyhlásily obchodní bojkot, který trvá dodnes.

Kuba se otevřela zahraničnímu cestovnímu ruchu v roce 1980, kdy sem mohli přijíždět pouze návštěvníci z bratrských socialistických zemí. První hotely a turistická zařízení byly ale postaveny už před tím, pro kubánské prázdninové hosty. A naopak mohli i Kubánci znovu cestovat do východní Evropy, například do NDR.

Rozpad Východního bloku v roce 1989 Kubu těžce postihl, protože do té doby s ním obchodovala výměnou cukru za ropu. Sovětský svaz kupoval kubánský cukr za dvojnásobek světové ceny a svojí ropu prodával za výrazně sníženou cenu. Prodej cukru na světovém trhu byl poté mnohem méně výnosný, došlo k výpadku ropných dodávek a do dvou týdnů nastala vážná hospodářská krize, která trvala mnoho let.

Vláda dala celému problému "ekonomické krize v důsledku kolapsu socialistické ekonomiky východní Evropy" pojmenování '"período especial" (zvláštní období). Toto období stále trvá a tak si Kubánci, kteří byli zaměstnáni v období před rokem 1989, často myslí, že mnohé věci byly tehdy lepší než dnes.

Další vládní reakcí na obtížnou ekonomickou situaci bylo otevření země pro turisty z kapitalistických zemí. Španělské hotelové řetězce (např. "Meliá") a společnosti podnikající v cestovním ruchu začaly společně spolupracovat s kubánským státem, který si ale stále drží 51% majoritní podíl.

Většina z těchto hotelů je řízena dvěma řediteli, jedním španělským a jedním kubánským, ten druhý se v podstatě omezuje jen na sledování a hlídání lidí. Největší počet turistů přijíždí z Kanady, pro které představuje Kuba jen asi tři hodiny cesty. Američané sem cestují méně, a to buď přes Kanadu nebo Mexiko, protože nefungují téměř žádné přímé lety mezi USA a Kubou.