Jste zde
Ostrov Isla de la Juventud, 1. část
Autor: Alex Graves
Ostrov mládeže, tak se dá přeložit španělský název kubánského ostrova Isla de la Juventud. Dříve se ale ostrov nazýval Isla de Pinos, tedy Ostrov borovic. Tento kubánský ostrov je se svojí rozlohou kolem 3 000 km² sedmým největším ostrovem v Karibiku a současně i největším vedlejším kubánským ostrovem. Politicky plní ostrov zvláštní funkci, není totiž žádnou kubánskou provincií, ale zvláštní administrativní oblastí socialistické země Kuba.
Hlavním a zároveň největším městem je Nueva Gerona na severu, ve kterém žije asi 35.000 obyvatel. Je také významným centrem kultury, obchodu a průmyslu. Druhým největším městem je Santa Fe.
Historie
Na základě archeologických výzkumů bylo prokázáno, že první skupinou lidského osídlení byly na Isla de la Juventud indiánské kmeny Guanahatabeů. Ti žili jako kočovníci na pobřeží a posléze se usadili v místních jeskyních, kde si postupem času vybudovali útočiště a začali tam žít. V průběhu časů sem přišli z oblasti dnešní Venezuely Ciboneové. Ti se zde usadili zhruba ve 3. století n.l. a dělili se o ostrov s Taíny, kteří sem přišli z Jamajky.
Ostrov se před příjezdem Kryštofa Kolumba v červnu 1494 nazýval Siguanea. Toto pojmenování pocházelo od prapůvodních obyvatelů ostrova, kteří zde žili. Když tady Kolumbus během své druhé výpravy do tzv. Nového světa přistál, pojmenoval ostrov názvem La Evangelista.
Divukrásné souostroví bylo od 16. až do 18. století útočištěm pirátů. Slavní rváči a námořní zloději, jako byli Francis Drake, John Hawkins, Thomas Baskerville anebo Henry Morgan, kteří po všech mořích jen rozsévali strach a hrůzu, připlouvali na ostrov Isla de la Juventud se ukrýt nebo si jen na pár dní odpočinout. V té době se také ostrovu říkalo The Parrot Island a byl předlohou pro slavný román Ostrov pokladů od Roberta Louise Stevensona.
Jak plynul čas, stalo se z ostrova Isla de Pinos později vězení. Svůj trest odnětí svobody si zde odpykával například kubánský národní hrdina José Martí v 19. století. Později tu seděli v letech 1953 až 1955 příznivci revolucionáře Fidela Castra.
Během období partyzánských bojů se ostrov stal opět častým vězením revolucionářů, kteří sem byli odsunuti jako psanci. Tak tady podobně skončil třeba i politik Armando Hart. Zřícenina bývalého vězení je vidět ještě dodnes, bylo v ní uvězněno během několika let celkem na 6000 vězňů.
